Poněkud jihozápadně tři kilometry od Hrazených Rataj, pod vrchem 357 m n. m. leží po obou stranách malého potůčku osada Malovidy. Patří k historicky velmi starým obcím. První záznam z roku 1291,

kdy byli jmenovány ve zboží, které český Král Václav II. dal biskupu pražskému Tobiáši z Bechyně. Musela tedy existovat již před tímto rokem. Potom o Malovidech není mnoho let žádných zpráv, až roku 1469 je osada uváděna ve zboží knížete Viktorina, nejstaršího syna krále Jiřího z Poděbrad. Viktorin měl v držení hrady Polná, Přibyslav, Ronov, Pirkštejn a Rataje a byl význačným a statečným vojevůdcem své doby.

                Král Jiřík měl po husitských válkách v zemi neposlušné poddané i panstvo a jedním z nich byl i Zdeněk Šternberka. Z uražené ješitnosti a hrdosti se šternberský připojil k uherskému králi Matyáši, který usiloval o českou korunu. A tehdy Viktorin, kníže z Mintenberska, vojskem oblehl hrad Šternberk a ten byl pak v červenci 1467 dobyt.  Viktorin však těsně před tím musel odtáhnout proti Slezanům do Kladska, nad nimiž zvítězil. Pokračoval dál na Moravu, osvobodil Špilberk z obležení a porazil Brněnské. Roku 1469, dne 27. Července při cestě na schůzku se svým švagrem Jindřichem z Lipné, byl ve Veselí nad Moravou náhle přepaden Uhry, zajat a odvezen do Uher. Králi Matyáši musel ponechat mnoho svého majetku, zejména město Kolín a celé Ratajské panství, v němž vzpomínány jsou i Malovidy.

                Až po deseti letech jej Matyáš propustil a jeho statky mu vrátil. Roku 1487 pak minsterberští prodali ratajské zboží včetně Malovid Krištofu ze Švamberka a na Zvíkově. Bohuslav, stejně jako Viktorin, byl vězněn Matyášem v Uhrách a spolu s ním propuštěn. Kromě Rataj držel Domažlice a Bor, kde žil zcela v ústraní. Roku 1493 opustil Rataje, včetně Malovid, Krištofu ze Švamberka, který trvale sídlil na Ratajích. Krištof roku 1524 vyměnil zboží za tvrz na Strakonicích s Václavem Romhapem ze Suché.

                Frydrych (Bedřich) z Talmberka byl ze starobylého roku „lekna“ (měli ve znaku leknínový stvol ve tvaru srdce). Poslední z pánů na Talmberku, Jan zemřel bezdětný roku 1730 a Malovidy jako součást ratajského zboží pak přešly prodejem na knížecí rod Liechtensteinů. A tak již zůstaly do vzniku republiky.

Jméno Malovidy se odvozuje od polohy vsi – leží dokola obklopena kopci, takže pro vrchy se odtud „málo vidí“, proto Malovidy. Domy stojí porůznu náves netvoříce.  Jsou  stavěny z kamene a cihel. V roce 1914 šindel a sláma převládala v krytině.  Část na pravém břehu potoka nazývá se na „Dolích“, ostatní části říká se ve Vsi.  Byla tu velká řada zahrad a pěstovaly se tu všechny ovocné druhy v dosti velké míře. Ovoce bylo velice pěkné a dobrých druhů ale moc se nezpeněžilo. Sušilo se po domácku, hlavně švestky a ty se pak prodávaly.

Hlavní zaměstnání obyvatel kolem roku 1914 bylo rolnictví, chudší lid pracoval v lesích lichtensteinských, zvláště v době zimní, kdy se dřevo poráželo a zpracovávalo na dříví stavební, palivové a v poslední době ve větším množství na papír, nábytek a oděv.

V roce 1913 – 1914 byla vystavena nová silnice z Rataj do Malovid přes knížecí les zvaný „Iváň“. Silnice byla stavěna nákladem velkostatku ratajského za přispění osady Malovidské.

                Na jižní straně Malovid leží vrch „Stříbrný“ skoro 400 m n. m., kde ve XII. a XIII. Století dobývalo se stříbro. V XIX. Století byly doly obnoveny. Letopočty kde se v těch dolech pracovalo, vysekány jsou na kamenech u vchodu do dolů. Majitelem byl kníže  z Lichtensteina. Stříbro se však nedobývalo, ale každý rok pracovalo několik dělníků ve starých dolech aby si majitel zachoval právo kutací. O tom se také zmiňuje J. E. Watterich že v dolech byli doly stříbrné a tzv. „Silberzeche“.

                Nejstarší jména obyvatel zde usazených jsou Hrabánkova, Zámostných, Vyhnánkova, Čepelákova a Formánkova. V roce 1654 zde byli dva svobodníci Martin Růžek a Václav Staněk. Oba měli výměry 52 korce a osévali: ozimem 11, jaří 12, úhorů 13, lada 3 a porostlin 13 korců.  Lesy  na role obrátily. Sedláci tu byli 3, chalupníci 3,domkář 1 a 1 rozbořený  grunt selský. Všichni měli r. 1654 169 korců z kterých osévali: ozimem 41, jaří 32. Také měli 7 potahů, 15 krav, 10 ovcí a 1 prasnici.

 „(Korec nebo kořec, někdy též strych nebo měřice, je stará česká míra plošného obsahu a objemová míra užívaná pro sypké látky, jež byla užívána jak v Čechách tak i v jiných evropských zemích. Jeden korec neboli staročeský korec = 8112 čtverečních loktů = 2837 metru čtverečního, tento korec se pak také nazýval jitro - býval vyměřován jakožto obdélník jedenkrát tři provazců po 52 loktech (tedy 3 čtvereční provazce, od roku 1765 pak: jeden korec = 2877,5 metru čtverečního = 0,5 vídeňského jitra).“

Úhor nebo lado je třetí část neobdělávaného pole ležící ladem, tento princip byl využíván ve středověkém trojpolním systému. Používal se i v dvojpolním systému hospodářství, kdy se na této neobdělávané části pouze pásl dobytek. Po jednom roce byl zaměněn s jednou ze zbývajících částí. Část půdy zůstávala každoročně nevyužita. Tento systém se využíval už ve středověku od 12. století.

Pramen wikipedie

Roku 1715 byli zde tito usedlíci: Daniel Tichý, Lukáš Starý, Jan Perný, Martin hrabánek který měl nově vystavenou chalupu. Bartoš Hrabánek, Pavel Zámostný a Jakub Hrabánek. Všichni měli 159 korců a 3 věrt. Orných polí, 3 krce lad a 2 věrt. Pust a porostlin a luk na 10 vozů sena. Osévali 52 korců ozimem a 40 jaří. Měli  1 koně,  11 volů, 13 krav, 11 jalovic a 5 prasat. Jména Hrabánků a Zámostných se zde udržela do současnosti.

K roku 1912 zde ve 35 domech žilo 169 obyvatel. V současné době je v obci 42 domů a 12 chat.

Mládež po ukončení školní docházky zůstávala při rolnictví nebo šla na řemeslo,  a to jen hoši . Nejčastěji chodili do Vídně. Dívky šly do služby nebo se učily švadlenami.

Obecní majetek kolem roku 1914: 14 ha 14 m2. Přímá daň činila 31K 67h. Výměra celé osady byla 375 ha 79 a 14 m2. Daň celá osada platila 1316K 58h. Luk nebylo mnoha, ale racionálně se zakládaly. Dešťů bývalo hojnost a bouřky bývaly často.

Pramen: Kutnohorsko slovem i obrazem. Nakladatelství K. Šolc, 1914