Tato příhoda se prý udála v březnu roku 1880 Josefu Chlumskému, knížecímu hajnému. Jednou navečer se vydal na svou pravidelnou obchůzku. Ubíral se na jižní stranu do lesa zvaného „Pustina“. Touže dobou se na „Pustině“ usadili cikáni. Cikáni, bavící se svým způsobem, si hajného nevšimli. Cikánku, sedící zamyšleně opodál na skalisku, vyrušil z úvah zlý hlas. Pozvedla hlavu a uviděla před sebou hajného, který se na cikány rozhněval a ve svém hněvu pozvedl hůl a cikánku udeřil. Cikánka se s planoucíma očima postavila před hajného a povídala mu: „zde na tomto místě zemřeš v hrozných bolestech. Nikoho se nedovolá, budeš opuštěn sám a sám – shoříš!“ A volným krokem odcházela. Hajný na věštbu, které nevěřil, pomalu zapomínal. Po čase si na ni ani nevzpomněl. Od té doby uplynulo mnoho let. V roce 1900 přijeli do městečka Rataje lidé, kteří čekali na stavbu trati. Dráha měla vést z Kolína do Čerčan a Kácova kolem Rataj. Na podzim o posvícení hajného Chlumského cosi neznámého silně táhlo do lesa. Sebral pušku a zamířil k „Pustině“ a zrovna v ta místa, kde se před léty střetl s cikány. Najednou se zastavil. O skalní útes se opírala cikánka a hleděla před sebe. Hajnému se vybavila událost, přihodivší se na tomto místě. Obrátil se a utíkal pryč. Všecek rozrušen nemohl na toto setkání zapomenout. Zatím byla na trati zahájena stavba. Po jejím uvedení do provozu chodil hajný v letních měsících denně na „Pustinu“ ve strachu, aby nechytla tráva. V jednom obzvláště suchém roce byl lese skoro celý den a měl sebou svého syna. Když přišli do úseku lesa kolem tratě, ozvalo se zapískání lokomotivy. Hajný bez odkladu zamířil k „Pustině“. Když vlak přejel, zhluboka si oddychl. Najednou se zachvěl a popošel k trati. Zamodralé světlo měnící se do červena před ním poskakovalo vpřed. Křikl na syna, aby to běžel oznámit do vsi. Sám se pokoušel oheň uhasit. Bez rozmýšlení skočil do hořícího kotouče a počal oheň udupávat. Než se nadál, ocitl se v ohnivém moři. Snažil se zachránit, ale marně. Začaly na něm hořet šaty a když uviděl malou skalku, pokusil se na ni vyšplhat. Už se měl za zachráněného, ale v tom mu pravá ruka povolila a on spadl dolů do hořících plamenů. Mezitím se sem dostavilo mnoho lidí z okolí. V hrozném úsilí se podařilo oheň uhasit. Po hajném nebyla však ani stopa. Teprve navečer byl nalezen kabát a zápisník, který hajný odhodil. Po dalším hledání bylo pod skaliskem nalezeno ohořelé tělo. Zda se jedná o skutečnou událost nebo pověst už dneska nikdo nezjistí. Faktem však je, že hajný Josef Chlumský opravdu zahynul při požáru v srpnu roku 1904. Toto dokazuje zápis na skále v lese nad Vrabovem nedaleko zastávky Malovidy.